Z časopisu: Ikárie - 1 MF 1993
      
     Meč a magie nejsou na našem knižním trhu častými hosty, a tak je tře-
ba být vděčný  za každé nové dílko - zvášť má-li takové kvality jako tahle
pětice povídek  A. Sapkowského.  Jsou spojeny  postavou zaklínače Geralta, 
"ne tak docela člověka",  který putuje napůl skutečným  a napůl pohádkovým 
světem, kde jsou lidé sužováni hejkaly,  polednicemi,  vílami, ale třeba i
hrůzostrašným lidojedem kostějem - a dává ten svět do pořádku tím, že kou-
zla odstraňuje,  uhranutí ruší, kletby vypovídá.  Sapkowski uvedl do svých 
povídek svět prastaré slovanské démonologie,  a tím pádem i prostředí,  ve 
kterém se jeho děje odehrávají, se liší od západní fantasy: všechno je pi-
toresknější, grotesknější,  jsou to malé temné světy plné chaosu, ne mocné
říše s výstavnými městy,  popisované výstavnými,  vznešenými větami, které
používá klasická západní fantasy. Sapkowski ponechává reálie původních po-
hádek i se začarovanými princeznami, svatbou nakonec apod., škrtá však do-
bromyslnou naivitu pohádek  a nahrazuje ji akcí v ději a lakonickou ironií
ve větné stavbě. Geralt žije v říši plné kouzel, ale ta říše má jasná pra-
vidla: "Po takovém snu, po probuzení, neměls nikdy zablácené nohy? Jehličí
v lůžku?" vyptává se jednoho ze svých "pacientů"  a počíná si přitom s vě-
deckou vážností, jako lékař.  Sapkowski na malé ploše vytvořil vlastní ří-
ši,  nezaměnitelnou  s žádnou jinou.  To o sobě  nemůže prohlásit každý SF 
spisovatel.
     V osobě  A. Sapkowského  se nám  představuje  hvězda  první velikosti
dnešní polské SF. V letech 1986 a 1988 mu čtenáři Fantastyky udělili titul
Autor roku - ve stejné době, kdy u nás šli nahoru třeba F. Novotný nebo J.
Pecinovský, porovnávejme tedy. Autor, který - podobně jako Stevenson - za-
čal psát proto,  aby udělal radost svému synovi, se chce psaní fantasy dál
věnovat; je přesvědčen,  že v SF už bylo všechno objeveno, zatímco fantasy
disponuje ve slovanské mytolologii materiálem ne horším,  než je mytologie
keltská a normanská.