Tehdy řekla  věštkyně zaklínači:  "Toto je moje rada:  obuj
boty železné a  do ruky vezmi  berlu taktéž železnou.  Běž  v že-
lezných  botách  na  sám  konec  světa,   cestu  před  sebou  že-
leznou holí  ohledávej  a  vlastními slzami  skrápěj.  Jdi  ohněm
i vodou,  nezastavuj se,  zpátky se  neohlížej.  Až prošlapeš že-
lezné  podrážky,  až  odřeš  železnou  hůl,  až  větrem  a  žárem
vyschnou  tvé oči tak,  že již  nebudou schopny  ani slzu uronit,
pak  dospěješ  na konec světa.  Tam  snad  nalezneš  to,  co hle-
dáš, to, co miluješ. Kdož ví."
      Zaklínač tedy šel. Šel ohněm i vodou, za sebe se neohlížel.
Než  nevzal  si  železné  boty,  ani  berlu.  Vzal si svůj zaklí-
načský meč.  Neposlechl  slova  věštkyně.  A  dobře  učinil,  po-
něvadž to byla mizerná věštkyně.
 

                                               Flourens Delannoy:
                                                "Bajky a pohádky"

      Poznal jsem  v životě  mnoho vojáků.  Znal  jsem hejtmany
a vojvody,  jenerály i maršály,  vítěze nesčetných tažení a bi-
tev.  Naslouchal  jsem  jejich  vyprávění  a  pamětem.  Vídával 
jsem je  sklánět se  nad mapami,  zaktreslovat  do nich barevné 
linky a šipky, plánovat, vymýšlet strategie. V té papírové vál-
ce  vždy  všechno klapalo,  všechno fungovalo,  vše  bylo jasné
a  ve vzorném  pořádku.  Tak  to  musí  být,  vysvětlovali  mi.
Armáda  je  především  pořádek a řád.  Vojsko  se  bez  pořádku
neobejde.
      Tím podivnější je, že co se týče pořádku, opravdová válka
-  a několik opravdových válek  jsem viděl  -  neodbytně připo-
míná hořící bordel.


                                                      Marigold:
                                           "Půl století poezie"

      Mandragora; jinak pokřín, rostlina z čeledi lilkovitých.
Bylina bez stonku,  s růžicí přízemních listů a řepkovitým ko-
řenem,  v němž  je  možno  dopatřiti se  tvaru  liské postavy.
M. officinalis  a  M autumnalis  se  v nevelké míře pěstuje ve
Vicovaro,  Rowanu  a  Ymlacu,  divoce roste již jen ojediněle.
Jedlé bobule,  zprvu zelené,  zráním žloutnoucí,  je možno na-
kládati do octa, listy se užívalí coby léčivá droga.  Kořen m.
(radix mandragorae)  je  dnes  ceněn  v medicíně  a  farmacii.
Dříve  mu  byl  přisuzován  mimořádný význam  zvláště  v pově-
rách  národů  Severu;   býval  upravován   do  podoby   figury
lidské  -  mužíčka  (alraunmänchen),  oblékán dokonce do šati-
ček a uchováván  v příbytcích  coby ceněný amulet.  Měl zajiš-
ťovat  ochranu před chorobou,  přinášet štěstí  ve hře i soud-
ním  sporu,   ženám  zaručovat  plodnost  a  snadné  slehnutí.
Kořen  m.  byl  vyhledávaným  obchodním artiklem,  jehož  cena
mohla  dosáhnout  až šedesáti florénů  za kus.  V tomto obcho-
dě  býval  nezřídka  z neznalosti  anebo  s podvodným  záměrem
zaměňován  za kořen rulíku  (odkaz).  M. bylo  taktéž  užíváno 
při  čarování  jako  ingredience  do magických melanží  a  sa-
mozřejmě  jedů.  Zlomocné kejkle  s kořenem  m. bývaly  častým 
obviněním  v dobách honů  na čarodějnice,  příprava  jedu z m.
byla  předmětem  vyšetřování  v  travičském  procesu  Lucrezie
Vigo (odkaz).  Jedů  a  elixírů z m. měla údajně používat rov-
něž legendární Filipa Alhard (odkaz).

                                           Effenberg a Talbot:
                           "Encyklopedia Maxima Mundi, sv. XI"

      Upír: čili vampýr,  jest člověk nemrtvý, Chaosem zploze-
ný.  Prvé své žití pozbyvše,  druhé toliko v nočních temnotách
prožívá. Pouze bledé světlo měsíce snáší,  vstává tedy za svi-
tu luny z rovu,  napadá spící lidi,  s největší  oblibou mladé
ženy, a aniž by je  ze sna probudil, saje jejich sladkou krev.

                                                 "Physiologus"

      Venkované česneku  v hojné míře pojedli a pro jistotu si
kolem krků též věnce česnekové zavěsili.  Zvláště ženy si celé
paličky  česneku  pozastrkávaly,  kam  jen  bylo  možno.  Celá
ves páchla  česnekem horrendum,  soudili  tedy kmáni,  že jsou
v bezpečí,  že jim vampýr  újmy neučiní.  Převeliký byl jejich
údiv, když vampýr o půlnoci přiletěl a zhola se nepolekal, na-
opak  náramně  do smíchu  se dal,  zuby skřípal  a  šprýmoval:
"Dobře,  že jeste se okořenili.  Hned se do vás pustím a nalo-
žené maso  je mi více po chuti.  Tak se ještě  vzájemně osolte
a opepřete a nezapomeňte na hořčici."

                                           Sylvester Bugiardo:
                                             Liber Tenebrarum,
                           aneb Kniha událostí hrůzostrašných,
                  leč pravdivých, naukou nikdy neexplikovaných


Měsíc svítí, upír letí
košulenka tenká, bojí se panenka!

                                                Lidový popěvek

      Operace  "Centaurus"  se brigáda  zůčastnila  jako  vyčle-
něná  jednotka  IV. Jízdní Armády,  doplněná  navíc  třemi rota-
mi  verdenské  lehké  kavalerie,  které  jsem přidělil  k bojové 
skupině  "Wreemde".   Dále  jsem  z  brigády  vyčlenil  operační
bojové  skupiny  "Siewers"  a  "Morteisen",  každou  o síle čtyř
švadron.  Podobné rozdělení  se  již předtím  osvědčilo  při ae-
dirnské kampani.
      Z místa soustředění u Drieschotu jsme se pohnuli v noci ze
čtvrtého  na pátého  srpna.  Rozkaz  všem  jednotkám  zněl:  do-
sáhnou   linie   Widort-Carcano-Armeria    získat  kontrolu  nad
brody přes Inu, ničit jednotky nepřítele,  ale vyhýbat se větším
ohniskům   odporu.    Zakládáním   požárů,    zvláště   nočních,
osvětlovat  cestu divizím  IV. Armády,  šířit paniku mezi civil-
ním  obyvatelstvem  a  vyvolat ucpání  dopravních  tepen  v týlu
nepřítele  uprchlíky.   Předstíráním  obchvatných  manévrů  tla-
čit relativně malými  silami  nepřátelská  vojska  do skutečného
obklíčení.   Exemplárními  eliminacemi   vybraných  skupin   za-
jatců  a  civilního obyvatelstva vzbuzovat strach, vyvolávat pa-
niku a podrývat morálku nepřítele.
      Výše  uvedené  úkoly  splnila  brigáda  s mimořádným  slu-
žebním nasazením.

                                                     Elan Trahe:
                                              Za císaře a vlast.
               Cesta bojové slávy VII. Daerlanské jízdní brigády

      Královna pravila: "Mne o milost nepros, nýbrž ty,  kterým
jsi  svými čáry  ublížila.  mělas  odvahu  ke zlým činnům,  měj
odvahu i nyní,  když se  blíží trest.  Není v mé moci zbavovati
hříchů."  Na ta slova  blýskla  elfská vědma  zlýma očima a vy-
křikla:  "Má zhouba  je nedaleko,  královno,  leč ani  tebe ne-
mine  pád.   V  hodině   strašné   smrti   vzpomeneš   na  Laru 
Dorren a její kletbu.  Věz,  že mé prokletí postihne tebe a tvé
potomstvo  až  do desátého  kolena."   Když  však  seznala,  že
v prsou královny  bije statečné srdce,  přestala záludná elfská
čarodějka lát  a  hrozit  a  počala jako fena  skučet a škemrat
o smilování ...

                         "Legenda o Laře Dorren"; lidské podání


      ... však žádné  prosby neobměkčily  kamenná srdce  Dh´oi-
ne, ukrutných lidí. Když Lara Dorren, neprosíc již o lítost pro
sebe, leč jen a jen pro své dítě,  chytila se dveří kočáru,  na
rozkaz  královny  udeřil  jeden  z katanů  mečem  a  uťal  Laře
prsty.  Té noci,  za únorových mrazů,  vydechla  Lara naposled,
rodíc  na návrší  dcerušku,  kterou  uchránila  posledním zbyt-
kem tepla,  jenž zůstal v jejím zmučeném těle.  Bylo to v noci,
uprostřed  sněhu a ledu,  leč na kopci  v tu chvíli  zapanovalo
jaro  a  rozkvetly kvítky feainnewedd.  Do dnešního  dne rostou
tyto  květiny jen  na dvou místech:  v Dol Blathanna  a  na ná-
vrší, kde skonala nešťastná Lara Dorren aep Siadhal.

                         "Legenda o Laře Dorren"; elfské podání

      Itlina; správně Ithline Aegli, dcera Aevenien,  legendární
elfská léčitelka,  astroložka  a jasnovidka.  Proslulost získala
věštbami,  z nichž nejslavnější  je Aen Ithlinnespeath  -  Itli-
nino   Proroctví.    Mnohokrát   opisovanému   a   rozšiřovanému 
proroctví  se  v  různých  obdobích  dostávalo  značného  věhla-
su a text  byl  neustále doplňován komentáři,  klíči  a  vysvět-
livkami,  které  věštby  přizpůsobovaly  aktuální  situaci,  což
posilovalo   přesvědčení   o  Itlinině  nadpřirozené  schopnosti
vidění do budoucna.
      Tvrdí se, že I. předvídala Severní války [1239 - 1268](od-
kaz),  tři  morové  epidemie  [1268, 1272, 1294],  krvavou Válku
dvou  jednorožců  [1309 - 1318] (odkaz)   a   vpád Haaků  [1350] 
(odkaz).  Údajně měla též  předpovědět od konce XIII. st.  pozo-
rované  klimatické změny  -  tzv.  "Bílou Zimu" (odkaz),  kterou
lidská pověra  považovala  za konec světa  a  spojovala  s před-
povězeným   příchodem   Ničitelky  (odkaz).   Tato  predikce  se 
stala   záminkou   k  osudným   honům   na  čarodějnice  [1272 - 
1276]  a  zavinila tak smrt  mnoha nešťastných dívek a žen,  po-
važovaných  za  inkarnaci  Ničitelky.  V současnosti  je  I. ně-
kterými   badateli   považována   za  mýtickou  postavu  a  její
Proroctví   za  mnohem  později  vyprodukované  apokryfy  a  dů-
myslný literární podvrh.

                                             Effenberg a Talbot:
                           "Encyklopedia Maxima Mundi, sv. VIII"