Pěkný kvítek, Dítě Slunce
Vyrostlé ze šťastného dne
Vše se končí
(?)
Dítě Slunce, Pěkný kvítek!

      Vskutku,  pravím vám,  nyní nadchází věk meče  a sekyry, 
věk vlčí.  Nadchází čas Bílé Zimy  a  Bílého Světla,  čas  Ší-
lenství  a  nenávisti;  Tedd Deirádh - Čas Konce.  Svět  zahy-
ne  v  mrazu  a  neobrodí  se,  než  východem  nového  slunce. 
Znovuzrodí se  ze Starší Krve - Hen Ichaer,  ze zasetého zrna. 
Ze zrna, které nevzejde, anobrž vyšlehne plamenem.
      Ess´tuath esse! Tak se staniž! Očekávejtež znamení! Jaká 
znamení  to  budou,  ohlašuji  vám: ponejprv zrudne země  krví 
Aen Seidhe, Krví Elfů ... 

                           věštba Ithlinne Aegli aep Aevanien:
                                            Aen Ithlinnespeath

      Pravdou jest,  že nenalezneš ničehož  odpudivějšího nad
ona monstra, vědmáky zvaná, kterážto stojí proti vší přiroze-
nosti,  neb  jsou  zplozenci  ohavného  bosoráctví  a  démonů
vzývání.  Jsouť lotry beze cti,  svědomí  a  zábran,  pravými
stvůrami pekel,  pouze  krveprolévání  schopnými.  Proto není
pro vědmáky místa mezi lidmi.
      Kaer  Morhen  pak,  jež  jest peleší těchto vražedníků,
místem,  kde své zvrhlé rejdy  provádějí,  musí býti  smeteno
z povrchu  zemského  a místo,  na němž stálo nechť je posypá-
no solí a salnitrem.

                                                    Anonymus,
                          "Monstrum čili Vědmáka vypodobnění"

      Netolerance  a  pověry  odjakživa  doprovázely  lidskou
hloupost  a  nikdy,  jsem si  jist,  nebudou  z našeho  světa
z gruntu vykořeněny,  neboť  stejně tak věčné jsou jako hlou-
post samotná.  Kde se nyní tyčí pohoří  bude se jednou vlniti
oceán;  kde je dnes mořské dno,  bude jednoho dne poušť.  Leč
hloupost zůstane hloupostí. 
                                           Nicodemus de Boot,
                        "Meditace o životě, úspěchu a štěstí"

      Třetího dne zemřely  všechny děti,  vyjma jediného - ne-
volníka  věku  asi  desíti  let. Tento,  až  doposud zachvácen
silnými  konvulsemi,  upadl  nyní do stavu hlubokého obluzení.
Jeho oči získaly skelný výraz,  neustále se  zachytával rukama
pokrývek  anebo  jimi  tápal  ve vzduchu,  jakoby se  pokoušel
lapat vznášející se chmýří. Jeho dech byl hlasitý a chraptivý,
na kůži mu  vystoupil studený  a  lepkavý pot.  Tehdy mu  byla
vpravena  do  žíly  další  dávka  mixtury.  Vyvolala  krvácení
nosní sliznice, jeho kašel se změnil v dávení, až nakonec sle-
dovaný ochabl a upadl do hluboké katalepsie.
      Po následující dva dny symptomy setrvávaly.  Během  času
však pokožka přestala  vylučovat pot,  stala se suchou  a  ho-
rečnatě rozpálenou;  puls ztratil původní sílu  a  znatelně se 
zpomalil,  leč nepřestal být hmatný.  Sledovaný se  ani jednou
neprobral, ani jednou nevykřikl.
      Konečně nadešel den sedmý.  Chlapec  se probudil  z mrá-
kot, otevřel oči. A jeho oči byly jako oči zmije.

                                          Carla Demetia Crest,
               "Zkouška Trav a další tajné praktiky morhenské,
                                   na vlastní oči sledované.",
            Manuskript výlučně pro potřeby Čarodějné Kapituly.

      Na horním toku řeky jsme dorazili k jejich městům.  Vzbu-
zovala  dojem,  že jsou  celá  utkána  ze závojů  jitřní  mlhy,
z  nichž  se  vynořovala  našim  očím.  Připadalo  nám,  že  za
chvíli zmizí, rozplynou se ve větru, který čeřil vodní hladinu.
Stály tam  paláce bílé  jako květy nenufaru,  věže jakoby sple-
tené  z  břečťanových  úponků,  mosty  klenoucí  se  nad  vodou
jako smuteční vrby.  Setkali jsme se též s jinými divy, pro něž
jsme  hledali  jména  a  názvy.  A měli jsme již  jména a názvy
pro vše,  co  v tomto  novém,  obrozeném  světě  spatřily  naše
oči.  Poznenáhlu,  kdesi  v  odlehlých  zákoutích  naší  paměti
jsme  nalézali přízviska  draků  a  gryfů,  jména  sirén a nymf
a  sylfid  a  dryád,   bílých  jednorožců,   přicházejících  za
soumraku k napajedlu  a sklánějícíhc  k vodě ušlechtilé  hlavy.
Vše  jsme  pojmenovávali.   Vše  se   nám  tak  stávalo   známé 
a blízké - naše.
      Kromě nich!  Oni, byť nám tak podobní, byli cizí, tak ne-
pochopitelně cizí,  že jsme pro jejich  cizotu dlouho nedokáza-
li najít název ani jméno.

                                                Hen Gedymdeith,
                                                "Elfové a lidé"

      Dobrý elf, mrtvý elf.

                                  polní maršál Amatus Raupeneck

      Potloukají se krajem, dotěrní a neodbytní, sami se své-
volně označujíce za protivníky zla, lovce vervolfů a přemoži-
tele  vampýrů,  na  lehkověrných  vydírají  odměnu.  S  takto
nestydatě  uloupenými  penězi  táhnou pak dál,  aby se v nej-
bližším místě  obdobných švindlů dopouštěli.  Nejsnáze je jim
vetříti se  do chalupy poctivého,  leč nevědomého a prostodu-
chého usedlíka,  kterýž  veškeré pohromy  a  nešťastné náhody
má snahu  neuváženě  přičítati  na vrub  čárům,  nepřirozeným
tvorům i netvorům,  působení všelijakých planetníků  či zlých
duchů.  Namísto  k bohům se  modliti,  do svatyně hojné oběti
přinášeti  je takovýto prosťáček  ochoten  dáti poslední svůj
groš  podlému  vědmákovi  v nepodložené  víře,  že zaklínač - 
bezbožný  proměněnec  -  jeho neštěstí odvrátí  a jeho úpadku
zabrání.

                                                    Anonymus,
                         "Monstrum, čili Vědmáka vypodobnění"


      Nemám nic  proti  zaklínačům.  Ať si klidně loví upíry.
Hlavně ať platí daně.

                              Radowid III Smělý, král Redanie


      Hledáš-li spravedlnost - najmi zaklínače.
 
       Nápis na zdi Právnické fakulty University v Oxenfurtu

      Vražda provždy  zůstane vraždou  -  bez ohledu na motivy
a oklonosti. Proto ti, kteří prolévají krev anebo krveprolévá-
ní připravují, jsou lotry a vrahy  -  bez ohledu na svůj původ
a postavení, ať jsou to králové, knížata, vojevůdci či soudci.
Nikdo z těch,  kdož osnovají a užívají násilí,  nemá právo po-
važovat se  za něco lepšího  než za sprostého zločince.  Poně-
vadž každé násilí ze svého založení nevyhnutelně vrcholí
zločinem.

                                            Nicodemus de Boot,
                         "Meditace o životě, štěstí a úspěchu"

      Čarodějem se nikdo nerodí.  Stále víme příliž málo  o ge-
netice   a   mechanismech   dědičnosti.    Příliž   málo   času
a  prostředků  věnujeme  na  výzkum.   Žel,  pokusy  o  dědičné
přenášení  magických   schopností  můžeme   sledovat  neustále,
způsobem,   takříkajíc,   svévolným.   Výsledky  pak   lze  po-
měrně  často  spatřit  v městských  stokách  či  pod  schodišti
chrámů.  Setkáváme  se  s idioty  a  kataleptiky,  slintajícími
a  pomočujícími  se  proroky,  s  pomatenými  vesnickými  věšt-
kyněmi  a  divotvůrci,  s dementy,  jejichž mozky zdegenerovala
zděděná, leč nekontrolovaná Moc.
      Tito idioti a kreténky mohou mít potomstvo, mohou mu pře-
dávat své schopnosti  a  degenerovat dál a dál.  Je někdo scho-
pen  předvídat  a  odhadnout,  jak  by  mohl  vypadat  poslední
článek tohoto řetězu?
      Většina   z  nás,   mágů,   pozbývá  schopnost  prokreace
v  důsledku  somatických  poruch   a  změn  činnosti  hypofýzy.
Přesto někteří  - či spíše některé -  ovládnou tajemství magie,
aniž ztrácejí  schopnost rozmnožování.  Mohou počít  i  porodit
- a mají troufalost považovat to za štěstí a požehnání.
      Avšak já opakuji,  čarodějem se nikdo nerodí  a  nikdo se
jako čaroděj  narodit  nesmí!  Vědoma si  závažnosti  toho,  co
nyní napíšu,  odpovídám  na dotaz  položený  na Konventu  v Ci-
daris.   Odpovídám  jednoznačně  a  kategoricky.  Každá  z  nás
se musí rozhodnout,  čím chce být  -  čarodějkou  nebo  matkou.
      Je   bezpodmínečně   nutné  sterilizovat   všechny  mladé
adeptky. Bez výjimky.


                                              Tissaia de Vries,
                                              "Otrávené zřídlo"