Předem této depeše děkuji jmenovitě Jolče za půjčení propisovací tužky a psacího stolu v jejím pokoji..

Stojím, popravdě v tuto chvíli sedím, před problémem, jak popsat nepopsatelný týden strávený v Příbrami..

Každé vyprávění má svůj začátek, a zde je tímto začátkem příjezd vlaku v neděli 27.7. v 15.53 do Příbrami. Rodilý průvodce Příbramí, Dana, přišla se mnou též, kvůli mně, trochu pozdě. Vlak už ve stanici nestál, zato před nádražím stála nejistá skupina členů OHIA, která asi losovala ze svého středu dobrovolníky k výzvědným akcím typu: Neviděl jste prosím Vás takovou slečnu asi takhle vysokou ( následuje rukou ukázka výšky - nedá se vše popsat)?.

Ten den se hodně čekalo, nejdřív na Danu, pak skoro všichni na paní správcovou a úplně nakonec, když nepočítám Godota, na kterého lidstvo čeká dodnes, na auto plné věcí včetně aparatury. A pak už nic po jeho příjezdu nebránilo tanci, ať už hranatému či kulatému a nejenom v neděli, ale každý den až do soboty dokonce třikrát denní..

Večer proběhl klidně, každý se někam uložil. Zazněla i pohádka na dobrou noc. Nejen tancem živ je člověk, v pondělí byl k snídani chleba se strouhaným sýrem a čaj jako test šikovnosti pro - no nebudu jmenovat, on by se Petr zvaný Víťa atd. zlobil..

První dva dny proběhli klidně dle časového plánu. Mainstream a plus učil převážně Kuba. Jeho čtverylku zdobila Simča, nejčastěji v Lenčině sukni výkřiky:"To jsme nebrali, to neumím," ať to byla figura z basicu, mainstreamu či pluska. Ke středečnímu obědu byla nudlová polívka z předcházejícího dne, jež svojí hustotou připomínala dost hustou kaši. Druhým chodem bylo, hádejte co? Ano, rizoto. Tentokrát vařila Lenka, málem byly svedené boje, čí bylo lepší, ale Kuba se našťestí, ač podpořen Pavlem, nechtěl prát. Odpoledne odjel Jirka s Věrou. Nadále výuku A1-A2 vedl Milan, ač chromý. Po jejich odjezdu jsme se ale nevěnovali tanci, nýbrž pohybu v živlu vodním tedy plavání..

Jako hlídací pes byla ponechána doma Jolča, jež přečetla za tu dobu 91 stránek. K večeři bylo squarem oblíbené jídlo, přezdívané "česnekové party,"a to topinky. Zazněly i otázky, zda se bojíme upírů. Aby nebylo toho vzrušení tento den moc, navštívili nás měštští policisté, hledající nového kaskadéra. Některé lidi (Lukáše) nalákala široká římsa k malé procházce..

Nesmím opomenout Mateřinkou vymyšlenou ideální dvojici na výrobu snídaně, Pavla a Lukáše. Naštěstí namazat rohlíky máslem a marmeládou, když jim pomáhal Kuba, nebyl tak složitý úkol. Posledním jídlem, který Lukáš v Příbrami ochutnal, dokonce pomáhal šťouchat a solit, než odjel, byla bramborová kaše a párek. Následoval round, při němž se mě marně snažili naučit Wheel six to banjo. Po dvou roundových tancích se Mateř pokusila ještě o jeden Country tanec. Aby Milanovi nebylo líto, že byl prohlášen jediným chromým, omlouvám se teď tady ještě jednou Pavlovi, on ví za co, obávám se až moc dobře. Den ukončila hra, kdy se plyšové zvířátko zvedlo a řeklo se:"Tak tohle je lachtan," pak se otočilo a řeklo se:"Todle není lachtan." Strašná hra, když to neznáte. Nebojte, už to nebude dlouhé, už jsem u pátku. Po čočce, co byla k obědu, jsem usnula a nejen já byla probuzena Mateřinkou jen kvůli roundu. Pink cadilac jsem vrtala a raději jsem šla navštívit Daninu koupelnu s teplou, upozorňuji s teplou vodou. Ten večer se už moc netančilo, neboť palačinky se protáhly. Zakončilo se zpěvem a kytarou..

Každé ráno nás pravidelně budil asi čtyřikrát Kubův budík. Skoro nikdy nikoho, kromě Milana v těch pět ráno, nevzbudil. Poslední taneční den nás uvítaly u snídaně koláče a díky návštěvě i easy square a round fáze 1-2. Odpoledne se doučila A1. Zpěv byl oblíbenou zábavou kdekoliv ať už ve spací místnosti, v kuchyni nebo dokonce tento den na zdi. Nebojte se, ta zeď byla dostatečně široká a nikdo nikam naštěstí nespadl. Bylo romantické sedět a dívat se na hvězdy, ale všeho moc škodí a ono dost přituhovalo, a tak se i tu poslední noc až na vyjímku spalo uvnitř..

A byl tu den nedělní - poslední. Vše se sbalilo, uklidilo. Byl zážitek vidět nejmenovaného tvora luxovat. Zuzka s Lenkou odjely dříve, čímž přišly o návštěvu vyhlášené cukrárny a Svaté Hory. Poslední obtíží bylo dojet v klidu do Prahy. Simča postrádala po přestupu svá zavazadla. Ale vše se k dobrému obrátilo. Dojeli jsme všichni živi a zdrávi..

Ploutví mává....

(Omlouvám se P.D. za užití prý jeho tří teček. Nevím jakým právem si tento tiskový útvar přivlastnil.)