Z knihy: "Tandaradei!" Leonardo 1994
      
     David Brin, známý americký autor SF, se začátkem devadesátých let ne-
chal slyšet,  že naděje SF literatury leží ve východní Evropě  a  že právě
zde budou vznikat díla,  která budou ukazovat další směr.  Maje na zřeteli
tato,  jak pro znalce tak i laického milovníka SF zajisté překvapivá slova
(a to i navzdory tomu, že byla pravděpodobně vyslovena na základě dojmů ze
zcela  zásadních politických změn,  k nimiž zde došlo),  napadá mě  v této
souvislosti možné synonymum této prorocké vize,  asociace navýsost aktuál-
ní, oprávněná a bezpochyby i velice působivá - Andrzej Sapkowski.
     Doslova jako blýskavice z čistého nebe zčeřila hladinu západní fanta-
sy zatím téměř nedotčené tůně knižního SF trhu v Čechách,  na Moravě  a na 
Slovensku povídková kniha polského spisovatele Andrzeje Sapkovského Zaklí-
nač - Stříbrný meč (Winston Smith, 1992).  Jednotlivé příběhy spojené pos-
tavou zaklínače Geralta, jurodivého, nesmírně zručného, silného a chopného
"biotronika  v nových podmínkách",  který nejen patřičně rychle  a  účinně
vládne svým mečem, ale i kletbami a zaklínadly,  porazily na hlavu všechny
konkurenty a získaly Ludvíka za nejlepší překladovou SF knihu roku 1992. O
rok později vychází  v témže nakladatelství  další série příběhů potulného
zaklínače,  neustále bojujícího  proti zlu,  marně hledajícího lásku svého
života a bojícího se jako čert kříže svého osudu ve dvou knihách pod názvy
Zaklínač - Věčný oheň  a  Zaklínač - Meč osudu.   Oč  méně  vládne  Geralt
v těchto dalších dobrodružstvích mečem,  o to více se věnuje normálním al-
koholům života,  z nichž nejdůležitější -  osud  - mu doslova nedává spát.
Sapkowski zde uvádí na scénu Yennefer,  první dámu, respektive první čaro-
dějku Geraltova srdce,  která je sním jen tehdy,  kdy to sama chce,  která 
kdysi dříve byla onde,  později byla o něco méně tamhle aby později nebyla
vůbec nikde.  A přitom to vše vypadá tak, jako by se Geralt s Yennefer mí-
jeli v čase.
     Co bylo příčinou tak nebývale velkého čtenářského zájmu a ohlasu? Ge-
ralt, jehož příběhy se v Polsku dočkaly i komiksové verze (a hovoří se i o
filmovém zpracování),  je bezesporu velice zajímavou,  nesmírně rafinovaně
vytvořenou postavou,  jež se přesně trefila  do zájmu čtenářů,  a to nejen 
těch, kteří mají rádi fantasy. Sapkowski přitom nekonstruuje svět pohádko-
vé minulosti.  Jednotlivé mýty a legendy, pocházející z různých míst a ča-
sů, jsou pro něho jako slova zcela vymyšleného uměleckého jazyka, který mu
umožňuje hovořit  o všeobecně platných principech a emocích,  o tesknotách
duše. Jeho mnohovrstevná  próza nadchne každého čtenáře, který v jeho pří-
bězích nachází rafinovaně vytvořený archajický svět, brilantní děj, humor,
vášnivou lásku, nevypočitatelné zátočiny osudu, nádherný vypravěčský jazyk
s výraznými prvky postmodernismu, impozantní představivost a báječnou iro-
nii současnosti.  Z klasických atributů fantasy, jako jsou duchové, nejrů-
znější příšery, zaklínadla a souboje,  dovede Sapkowski těžit stejně, jako
chytrá žena z kreditní karty svého partnera.
     Významný polský kritik a autor SF Maciej Parowski o Sapkowského meto-
dě tvrdí, že je velice snadno rozpoznatelná. Sám autor ji nijak nezakrývá.
S vyzývavou,  řemeslně perfektně zvládnutou drzostí  se odvolává  na různé
mýty, pohádky a legendy a také na naše současné spory,  jež mezi sebou ve-
deme.  U Sapkovského je literárním kobercem nádherný gobelín,  který je u-
tkán ze zlata, stříbra a vlny,  ale i z nylonu.  Byl tkán v různých dobách
tkalci různých kultur.
     A ještě něco. Ze vší, byť sebepohádkovější "sapkowštiny" na nás dýchá
člověčenství s velkým Č; člověčina ve své krystalické podobě.
     V povídkové sbírce  Tandaradei!  se Sapkowski představuje jak dalšími 
příběhy ze svého zaklínačského světa mýtů a legend,  tak také jako vynika-
jící autor posmodernistické prózy a hororu.
     Zaklínač Geralt a krásná čarodějka Yennefer se spolu poprvé setkávají
v příběhu Poslední přání,  aby společně bojovali proti zlému džinovi pově-
tří. Stejně tak povídka Konec světa je vlasně prvním Geraltovým dobrodruž-
stvím.  Jeho úkolem je ... domluvit se s čertem!  Z Geraltovského cyklu se 
vymykají  zbývající tři prózy knihy.  V příběhu  Tandaradei!  se Sapkowski
představuje  jako  nesmírně vnímavý,  lyrický pozorovatel  vnitřního světa
mladé dívky, která ačkoliv není přitažlivá,  dosáhne nakonec pomocí magic-
kých sil toho, po čem touží.  To vše je podáno na pozadí brilantně vykres-
leného příběhu ve stylu Roalda Dahla.
     Povidka Muzikanti je Sapkowského pokusem o horor. Dlužno říci, že ve-
lice úspěšným pokusem. Tento působivý horor s ekologickým podtextem pojed-
nává  o kočičích telepatických mutantech,  kteří jsou živou obžalobou naší
ekologicky zcela ignorantské a impotentní civilizace.
     Bezesporu  nejlepší  Sapkowského  kreací  tohoto souboru  je  povídka 
V kráteru po bombě. Tento Sapkowského politpunkový (chcete-li vědět, co je 
to politpunk,  přečtěte si povídku V kráteru po bombě)  majstrštyk s prvky 
nefalšovaného,  vycizelovaného polského černého humoru, je opravdovou bom-
bou, která by po dopadu na americkou půdu určitě zanechala setsakramentsky
hluboký kráter v podobě Huga nebo Nebuly. Samozřejmě v případě, že by Ame-
ričané  nebyli  tak neskutečně americky zahleděni  do svého  scifistického 
jáství,  které nekompromisně eliminuje vše co není americké nebo v krajním
případě anglosaské.  Jako jeden z mála současných autorů se Sapkovski - ač
sám vyhraněný  "fantasista"  -  nebojí psát  o naší nejbližší budoucnosti.
V této souvislosti mě napadá,  že v naší SF  kreace na toto téma  naprosto 
chybějí. A přitom by bylo o čem psát!  Sametová revoluce, neúčinné lustra-
ce, estébácké bezpečnostní agentury,  rozdělení státu, kupónová privatiza-
ce,  exkomunistické,  hospodářské  a  ruské mafie,  nepotrestaní zločinci,
okradení exulanti, v jejichž domech dodnes žijí prominenti bývalého režimu
i stoupající kriminalita - to jsou jen některé z možných námětů na pro do-
brý český politpunk. V této souvislosti zní zajímavě oznámení, že významný
polský autor SF, Marek Oramus, dokončuje román Rewolicja z dostawa na mie-
jsce  (Revoluce s doručením na místo),  pojednává o  sametové revoluci
v Čechách,  uskutečněné zcela jinak než tomu bylo ve skutečnosti,  jako o- 
pravdové sci-fi. Oramus se konečně počáteční fáze listopadu 89 v Praze sám
velice aktivně zúčastnil.
     Příběh V kráteru po bombě je pro nás  taktéž velkým vykřičníkem a vý-
strahou, jak by mohl vypadat katastrofický scénář rozdělení našeho bývalé-
ho státu a jak málo nás dělilo od toho, že bychom my, Češi a naši dřívější
spoluobčané Slováci,  proti sobě leželi v zákopech  a kráterech po bombách
každý na jiné straně Beskyd  a mířili na sebe samopaly a bazukami.  A také
dalším potvrzením oné již mnohokrát konstatované skutečnosti,  že naciona-
lismus je ještě větší metlou lidstva než rakovina.
     Richard Bach kdysi napsal,  že rytíři,  princeznami, draky, čaroději,
čarodějnicemi, čerty, skřítky, velmoži,  knížaty, vévody, kněžnami, barony
- prostě tím vším, čím jsme kdysi byli, jsme také zůstali. Ani v nejmenším
se od nich nelišíme. Máme na sobě pouze jiné kabáty a vstoupili do Sapkow-
ského postkomunistického světa praslovanské mytologie a démonologie nacio-
nalismu plného násilí, špinavými penězi podmíněného ekonomického pragmati-
smu a ekologiské impotence.
     Středověk stále trvá. No future.(?)